Požadavky na technické značení – normy a předpisy

V současnosti existuje velké množství norem a předpisů, včetně podnikových norem velkých koncernů a to zejména automobilového průmyslu, zabývajících se galvanickým pokovováním jako takovým a stanovujících požadavky na značení, vlastní proces a jeho následné zkoušení a možnosti využití jednotlivých typů povlaků. V těchto normách je stanoven jasný seznam požadavků, který musí předat zadavatel výrobci povrchové úpravy (v této kapitole bude toto demonstrováno na značení zinkovaných součástí).

Jako případ označení zinkových povlaků použijeme normu ČSN EN 1403:1999 – Ochrana kovů proti korozi – Elektrolyticky vyloučené povlaky – Metoda specifikace všeobecných požadavků.
Dle ČSN EN 1403:1999 musí označení povrchové úpravy zahrnovat následující údaje:

• Elektrolyticky vyloučený povlak
• Označení normy, jejíž požadavky musí daný povlak splňovat
• Pomlčku
• Značku podkladového kovu
• Lomítko
• Další značky pro jednotlivé vrstvy povlakového systému oddělené lomítky.

Ke zvýraznění chybějících částí označení (tzn. pokud není požadována) se použije dvojité lomítko. Podkladový kov musí být označen chemickou značkou, event. normalizovaným označením tohoto kovu.

Elektrolyticky vyloučený kov se označuje chem. značkou tohoto kovu, za níž následuje:

• Číslo značící minimální tloušťku vrstvy v mikrometrech
• Typ povlaku označený velkými písmeny

Příklady kódů podkladového kovu, povlaku a konverzního povlaku:

Případné tepelné zpracování musí zahrnovat:

• Písmena “HT„
• Minimální teplotu ve °C v kulatých závorkách
• Dobu trvání v hodinách

Příklad kompletního označení dle normy ČSN EN 1403:
Elektrolyticky vyloučený povlak EN 12329 – Fe/HT (190)2/Zn12//D/T2

• Označení normy jejíž požadavky musí povlak splňovat (zde jde o normu EN 12329)
• Podkladovým kovem je železo – Fe
• Výrobek bude před vyloučením povlaku tepelně zpracován (HT) po dobu 2 hodin, při minimální teplotě 190°C
• Elektrolyticky vyloučeným kovem bude zinek (Zn), o síle povrchové vrstvy min. 12 µm
• Dvojité lomítko značí absenci dalšího tepelného zpracování
• „D“ označuje že byl dodatečně nanesen neprůhledný chromátový konverzní povlak
• „T2“ označuje následné utěsnění organickým nebo anorganickým těsnícím prostředkem

Za zmínku stojí ještě následující normy:

ČSN EN 12329 – Protikorozní ochrana kovů – elektrolyticky vyloučené povlaky zinku s dodatečnou úpravou na železe nebo oceli
ČSN EN ISO 2081 – Kovové a jiné anorganické povlaky – Elektrolyticky vyloučené povlaky Zn s dodatečnou úpravou na železe, nebo oceli
DIN 50961 – Zinkové povlaky na železných látkách – Pojmy, korozní zkoušky a korozní odolnosti
DIN 50979 a ISO 19598 jsou normy upravující značení pasivací bez obsahu šestimocného chromu.

Zde kompletní označení vypadá následujícím způsobem:
DIN 50979/ISO 19598 – FE//Zn 12//An/T0

• FE – podkladový kov
• Zn – označení elektroliticky vyloučeného kovu
• 12 – síla povrchové vrstvy
• An/Cn – slabostěná pasivace/ silnovrstvá pasivace
• T0/T2 – bez utěsnění organickým lakem / s utěsněním organickým lakem

s nimiž se v naší praxi setkáváme velice často a které předepisují a upravují nejen značení povrchové úpravy, ale následně i její zkoušení a hodnoty korozních odolností, které by daný povlak (v tomto případě Zn) měl splňovat. Pro spojovací součásti upravuje výše uvedené požadavky norma ČSN EN ISO 4042 – Spojovací součásti – Elektrolyticky vyloučené povlaky. Z velké škály podnikových norem týkajících se galvanického zinkování uveďme např. VW 137 50 nebo TL 217 koncernu Volkswagen AG, dále DBL 8451 firmy Mercedes-Benz nebo STD 5732,105 firmy Volvo.